Taky budeš psát u maturity VYPRAVOVÁNÍ?

Vypravování je nejoblíbenější žánr, který si studenti vybírají u maturitní písemné práce. Když jsem maturovala já, taky jsem si vybrala vypravování. Studenti spoléhají na to, že vypravování je nejlehčí a přece je něco napadne. Do jisté míry s tím souhlasím. Vypravování je totiž běžnou součástí našich životů.

Každý den vypravujeme ostatním, co se ten den nebo před pár dny stalo. Pokud píšete vypravování, tak vlastně někomu chcete písemně vyprávět o něčem, co se stalo. 

I když je vypravování velmi přirozené, je rozdíl když vypravujeme mluvíme a vypravujeme píšeme. Rozhodně nemůžeme psát stejně tak jako mluvit. 

Vypravování jako slohový žánr má svá určitá pravidla, která když znáte a umíte je použít, tak napíšete dobré vypravování vždycky.

Taky se bojíte toto, že na maturitě dostanete špatné téma pro vypravování? Co když se mi téma nabude líbit nebo o něm nic nebudu vědět? Víte, to téma není zas tak důležité a to z několika důvodů:

  1. Obsah si vždycky můžete vymyslet. Nikoho nezajímá, zda to je pravda nebo ne.
  2. Při dodržování pravidel pro psaní vypravování napíšete vždycky dobrou slohovku, ať už je téma jakékoli.
  3. Čím víc vypravování napíšete předem (před maturitou), tím lépe se vám budou tvořit věty na jakékoli téma.

V tomto článku se podíváme na to, jaká jsou ta PRAVIDLA pro psaní vypravování. Ukážu vám typické zadání, které vás může potkat u maturity a taky se podíváme na to, jak psát gramaticky správně. Můžete totiž napsat skvělou slohovku po obsahové stránce, ale pokud tam máte hromadu gramatických chyb, tak vám to sebere hodně bodů.

PRAVIDLA PRO PSANÍ ŽÁNRU VYPRAVOVÁNÍ 

Aby vypravování bylo opravdu vypravování (a ne popis děje), musí se určitým způsobem “hýbat”. Představte si například situaci, kdy vám vaše nejlepší kamarádka povídá o tom, jak včera šla na rande s novým přítelem. Určitě to je velmi napínavý příběh a vy jako její nejlepší kamarádka, chcete vědět všechny detaily. 🙂 

Dostali jsme se k prvnímu pravidlu – vypravování musí být NAPÍNAVÉ. Ten, kdo čte vypravování, chce vědět, co bude dál a jak to celé dopadne. Někdy se taky říká, že vypravování má mít rychlý děj nebo spád. 

Jak napsat napínavý příběh? Samozřejmě je fajn vymyslet dobrý obsah, ale to není rozhodně vše. Když se jedná o psaný text, musíte si více pohrát se slovy a strukturou vět. 

Používejte hodně slovesa. Ty nám totiž dělají právě ten spád. Slovesa máme stavová a dynamická. Asi už vás napadlo, která kategorie je důležitější. Ano, jsou to ta dynamická slovesa.

Příklady dynamických sloves: jít, běžet, stát, spát, pracovat, otevřít, vyskočit…

Příklady stavových sloves: mít rád, věřit, rozumět, uvědomit si, vědět, potřebovat, chtít…

U struktury vět volte věty krátké. Dlouhá souvětí vám udělají efekt pomalého příběhu, což se u vypravování nehodí. To ale neznamená, že nesmíte psát souvětí – na to taky pozor. Kdybyste napsali všechny věty krátké a jednoduché, vypadalo by to, že nejste dostatečně kreativní a nemáte cit pro psaní. Snažte se tedy v tom najít nějaký balanc. 

Doporučení: Nepište souvětí delší než 2 a půl řádku.

Druhé pravidlo řeší to, jak napsat obsah tak, aby byl zajímavý. Můžete mít v hlavně skvělý nápad na obsah, ale nevíte moc dobře, jak to dát ZAJÍMAVĚ na papír. Opakem od zajímavého je nudný a to je něco, čemu se chcete vyhnout. 

Opět to uděláte tak, že se zaměříte na to, jaká slova používáte. Každý z nás má aktivní slovní zásobu, kterou používá. Když chcete říct, že se vám něco líbí, jaká slova použijete? Je to krásné, pěkné, hezké, úžasné, nádherné, okouzlující,  ohromující, dobré, půvabné … Možností je hodně. 

Takovým slovům, která vyjadřují to stejné, se říká SYNONYMA (= slova stejného významu). A pro psaní vypravování jsou klíčová. 

Nejnudnější je, když někdo opakuje stále ta stejná slova.  Byl to opravdu pěkný večer. Byli jsme tam pěkně dlouho, protože jsme potkali moc pěkné holky. TAKHLE NE.

Ale je tady jedno “ale”. Co když mě žádné jiné slovo nenapadá? Říká se, že ti, kdo čtou více knihy, mají i větší slovní zásobu a na synonyma přijdou rychleji. Takže čtěte knihy. 🙂  A když si budete psát slohovky doma nebo ve škole nanečisto, můžete používat i “taháky”. Jedním z nich je online slovník synonym. Zadáte tam slovo a vyjedou vám všechna možná synonyma. Odkaz máte ZDE.

Dám vám ještě jeden tip, jak psát zajímavý text. Využijte PŘIROVNÁNÍ. Jsem si jistá, že používáte přirovnání v běžném rozhovoru. 

Když někoho (něco) k někomu (něčemu) přirovnáváme, znamená to, že se mu něčím podobá (barvou, velikostí, povahou atd.)

U přirování používáme slova “jak” nebo “jako”.

Příklady přirovnání: Je přesný jako hodinky. Vypadá, jako by ti z oka vypadnul. Je hluchá jak poleno. Je nervózní, jak sáňky v létě.

Některá přirovnání jsou vtipná a dodají příběhu jiskru. Vymýšlet přirovnání můžete z hlavy, ale většina přirovnání jsou už “zaběhlá”, lidé je používají s konkrétními slovy a v určitých situacích. 

Schválně, jak byste doplnili následující přirovnání?

  • Plave jako ………………..
  • Spí jako ……………..
  • Má zrak jako ……………….
  • Zpívá jako ………………….
  • Drží se něčeho jako ………………
  • Krade jako ……………………

Pravidlo číslo tři: NAPSAT VŠECHNY ČÁSTI VYPRAVOVÁNÍ tak, jak jdou po sobě. Jaké části? Určitě jste o nich už slyšeli ve škole.

Aby bylo vypravování pro čtenáře napínavé a zajímavé (pravidla 1 a 2) a aby se příjemně četlo, je potřeba, aby autor do textu zahrnul těchto 5 částí:

1. Úvod – uvedení do vyprávění, je třeba nastínit děj, představit postavy ve vyprávění a místo, kde se příběh odehrává. Této části se taky říká expozice.
2. Zápletka – v podstatě část vašeho vyprávění, kde se něco začíná dít (kolize).
3. Vyvrcholení – zápletka se může například rozuzlovat a my si při čtení uvědomujeme, o co vlastně šlo (krize).
4. Zvrat – není nic lepšího, když čteme nějaké vyprávění a  najednou se stane něco, co nečekáme (peripetie).
5. Rozuzlení a závěr vypravování – konec vypravování.

TYPICKÉ ZADÁNÍ MATURITNÍHO VYPRAVOVÁNÍ

Maturitní zadání (skoro) vždy obsahuje 3 části: nadpis, výchozí text a zpracování. Občas se stane, že má jenom nadpis a zpracování, ale není to zas tak časté.

DŮLEŽITÉ INFORMACE: Tohle si přečti pozorně!

  • Nemusíte použít zadaný nadpis. Můžete si vymyslet svůj.
  • Výchozí text může být inspirativní (tedy nemusíte psát o něm) nebo opravdu výchozí (musíte z něj vycházet, použít stejná jména, místo atd). 
  • Zpracování je nejdůležitější. Pokud nedodržíte zpracování, můžete se rovnou připravit na opakování maturity.

A teď se podívejte na příklady maturitních zadání. Pokud máte chuť, klidně si některé z nich vyberete a zkuste napsat nanečisto. 🙂 

1) ZTRÁTA PAMĚTI
Výchozí text: Erik se probouzí v nemocnici. Z posledních sedmi dnů svého života si vůbec na nic nevzpomíná. Až příchod nečekané návštěvy způsobí, že se mu z paměti vynoří první mlhavá vzpomínka. Od tohoto okamžiku se Erikovi postupně začínají vybavovat jednotlivé události…
Zpracování: vypravování o událostech v Erikově životě, které vedly ke ztrátě paměti

2) KLIKATÉ CESTY LÁSEK

Výchozí text: Prázdniny za dveřmi, nejhezčí období roku. Já ale zase celé léto strávím na brigádě ve výrobně lázeňských oplatek. Pan provozní, dva postarší zaměstnanci a já. Stále singl, stále bez peněz, přesto věčná optimistka Sára. Letos by prý naši sestavu měl obohatit syn paní majitelky František, který je neslyšící. To jsem teda na něj zvědavá.
Zpracování: vypravování o nesnázích, které provázely zrod milostného vztahu mezi Sárou a Františkem, rozvíjející výchozí text

3) EXISTENCE LIDSTVA OHROŽENA!

Výchozí text: Píše se rok 2175. Země byla napadena! Děsivá monstra, strašnější než nejhorší noční můry, ovládla naši planetu. Kdo se včas neukryl do podzemí, byl zničen.  Přežilo jen několik zástupců lidské rasy. Začíná postapokalyptická budoucnost, v níž nepřátelé lidstva mají převahu. Zatím…

Zpracování: vypravování s prvky sci-fi rozvíjející výchozí text

4) TOHLE SE NEMĚLO STÁT

Výchozí text:Kdyby člověk od mladosti až do stáří svého zapisoval všecky poklesky a hlouposti, kterých se dopustil, měl by každý velkou knihu… (Josef Jungmann, Zápisník, upraveno)

Zpracování: vypravování o tom, jak jste udělali něco, co vás následně mrzelo

5) JAK JSEM SE STAL POVĚRČIVÝM

Výchozí text: Tak dneska to pěkně začíná…Přeběhla mi černá kočka přes cestu, projela kolem mě houkající sanitka a já jsem nestihl dupnout, za ní zelený trabant, a to má prý člověk třikrát povyskočit, šlápl jsem na kanál, a ještě ke všemu je pátek 13. To mně to dneska pěkně začíná…
Zpracování: vypravování inspirované výchozím textem

JAK PSÁT GRAMATICKY SPRÁVNĚ

Maturitní vypravování také musí splňovat určitou úroveň jazyka, tedy zejména správný pravopis, diakritiku, interpunkci – jednoduše správně používanou gramatiku českého jazyka. Od maturanta se prostě očekává kvalitní čeština.
Písemná práce z češtiny u maturity by také měla obsahovat očekávanou úroveň použité slovní zásoby, tedy bohatý, popř. květnatý jazyk – to vždy záleží na typu textu, který píšete.

Gramatika je velká kapitola sama o sobě. Já bych ale ráda zvýraznila klíčové informace, které jsou užitečné právě k vypravování.

  1. Hlídejte si čárky ve větách. Pokud píšete souvětí, tak jednotlivé věty oddělujete právě čárkou nebo spojkou. Každá věta v souvětí musí být takto oddělena. Počet vět v souvětí poznáte podle toho, kolik tam je sloves.
  2. Hlídejte si sloveso “být” a nepoužívejte ho moc často. Studenti často píšou věty typu: ” Byli jsme na večeři a potom jsme šli na párty. Když jsme přišli domů, byla už noc.” 
  3. Naučte se psát správně přímou řeč.

Přímá řeč je něco, co by nemělo chybět ve vypravování. Posune to váš příběh na lepší úroveň a dodá textu spád. Máme 3 typy přímé řeči, které si teď vysvětlíme. Je opravdu důležité napsat přímou řeč správně, jinak můžete ztratit zbytečně body.

Přímá řeč se rozděluje na dvě části: vlastní přímá řeč (to, co dáváme do uvozovek) a uvozovací věta (to, co není v uvozovkách).

Základní pravidlo nám říká, že do uvozovek se píše celá věta se vším, co obsahuje - takže tam patří velké písmeno na začátku a na konci tečka, vykřičník nebo otazník, případně čárka.

1) Přímá řeč a za ní uvozovací věta
Na začátku přímé řeči musíme vždy napsat velké počáteční písmeno. Po ukončení přímé řeči se čárka nepíše. Po přímé řeči píšeme MALÉ PÍSMENO (viz tučná slova)

„Dobrý den!“ pozdravil Jeník vesele a vstoupil do obchodu.
„Jak se máš?“ zeptal se mě hned po příchodu Karel.

2) Uvozovací věta a za ní přímá řeč
Jak už jsme si řekli v předešlém případě, přímá řeč začíná vždy velkým písmenem. Uvozovací věta je od ní oddělena nejen uvozovkami, ale také dvojtečkou.
Postup je tedy takový: dvojtečka, mezera, uvozovky dole, velké písmeno, tečka, uvozovky nahoře.
Babička pravila: „Chlapče, podej mi šití.“
Udiveně se zeptala: „To už je tolik hodin?“

3) Přímá řeč rozdělená uvozovací větou
Pokud je přímá řeč rozdělena na dvě části, druhá část už velkým písmenem nezačíná. Navíc platí pro první část přímé řeči to, že nemůže končit tečkou. Vložená uvozovací věta začíná MALÝM PÍSMENEM.
„Chlapče,“ ozvala se babička z pokoje, podej mi šití.
„Hurá,“ křičela nadšeně Zuzka, „začaly prázdniny!“

Třetí typ přímé řeči je nejtěžší, protože si musíte hlídat všechny detaily. Proto jej také nedoporučuji k maturitě. Bohatě si vystačíte s prvními dvěma typy.