Např. umělecký text je od Shakespeara – Romeo a Julie a neumělecký text pojednává o autorovi (jedná se tedy o odbornou literaturu). Oba dva texty nepřesahují dohromady více než jednu stránku (A4).

Při ústní zkoušce se po vás chce, abyste řekli něco o obou dvou textech. Je to těžké? 

Jaké obavy mají studenti ve vztahu k ústní zkoušce z češtiny?

• Zapomenu, o čem byla kniha
• Co když se mě zeptají na něco, co nevím?
• Nepamatuju si všechny detaily z knihy
• Nepoznám, jaký typ textu to je
• Nedokážu mluvit 15 minut, to je moc

Pojďme si teď tyto obavy a strachy rozebrat  (a zničit je 😉)

1) Zapomenu, o čem byla kniha

Pokud jste knihu opravdu četli, tak je riziko zapomenutí menší. I když jste třeba knihu četli před 3 lety. Takže jako první bod – knihy opravdu přečtěte. Pokud opravdu nestíháte, pusťte si audioknihu, i to vám velmi pomůže.

Abyste nezapomněli, je důležité se na to připravit. U maturity jste ve stresu, nedokážete myslet na 100% jako doma. Proto by příprava měla vypadat tak, že se vždy naučíte NAZPAMĚŤ začátky. Stačí první věta – jak začnete?

Vytáhl/a jsem si knihu Stařec a moře od Ernesta Hemingwaye. Dílo pochází z 1. poloviny 20. století a jedná se o meziválečnou prózu.

Nemusíte dodržet přesně toto schéma, ale pamatuje, že v první větě říkáte úvodní informace. Nepřeskakujte od jednoho k druhému.

V první větě doporučuji zmínit: název díla, autora, kdy bylo dílo napsáno a do kterého uměleckého směru se řadí.

Pokud dokážete začít, uvidíte, že pokračování se vám vybaví samo, a nebo se do rozhovoru vloží učitel/ka. Takže no stress, stačí dobře začít a ono vám to už naskočí samo.

Navíc – učitelé u maturity jsou mnohem příjemnější než v hodinách. Pokud jste během 4 let nebyli opravdu hajzlové (pardon za ten výraz), tak vás učitelé podrží, pomohou a povedou vás.

2) Co když se mě zeptají na něco, co nevím?

Jasně, to může být docela stresující situace. Můžete dostat otázku, na kterou nevíte odpověď. Jako první si uvědomte, že to neznamená, že maturitu nedáte. Co vás ale asi zajímá více je to, jak reagovat, když „jsem v háji.“. Nejhorší, co můžete udělat, je mlčet. Mlčení prosím ne. 

Co tedy můžete říct?

Zdvořile odpovědět, že to prostě nevíte:

• Omlouvám se, ale opravdu nevím.
• Nemůžu si vzpomenout.

Odpovězte otázkou:

• Můžete mi říct konkrétněji, co myslíte?
• Omlouvám se, ale nechápu otázku. Můžete mi to vysvětlit jinak?

Převeďte na jiné téma:

• Nejsem si jist/á, ale …..
• Tato část mě tolik nezaujala, více se mi líbilo ….

Podle toho, jak reagujete, budou reagovat i učitelé. Pokud fakt víte, že to tom ani podobném nic nevíte, použijte první fráze. Učitelé většinou řeknou Ok a přejdou na jiné téma. Pokud si nemůžete vzpomenout nebo nechápete, jak to myslí, využijete odpověď otázkou nebo převedení na jiné téma.

TIP: Učitelé se zas tak často neptají. Ptají se v situacích, kdy vidí, že máte problémy, kdy vidí, že už nevíte co dál. Snaží se vám pomoct. Proto neberte ty otázky jako útoky proti vám.

3) Nepamatuju si všechny detaily z knihy

Pokud jste knihu četli před několika lety, je přirozené, že zapomenete spoustu informací. Můžete zapomenout, jak se jmenovaly hlavní postavy, kde se děj odehrával, jak to skončilo atd…

Dost velká obava studentů je ta, že se po nich chce zařadit úryvek do kontextu díla. Jak to mám asi vědět, jestli to bylo na začátku, uprostřed nebo která kapitola? Ok, to je docela výzva i pro ty nejlepší studenty. Jak tedy na to?

Správná příprava je základ.

Vypište si u každé knihy následující fakta:

• Hlavní postavy
• Kde a kdy se děj odehrává
• Jak příběh skončil, co je pointou díla
• Která část je klíčová?

Máte to? Výborně. Toto se OPRAVDU NAUČTE. Když potom dostanete papír s úryvkem, postupujte podle následujícího schématu:

1. Které postavy v úryvku vystupují? Jsou to hlavní nebo vedlejší postavy?
2. Z úryvku řekněte svými slovy, co se tam děje a z toho odvodíte KDE a KDY se příběh odehrává
3. Vy víte, jak příběh skončil, a tak určitě poznáte, zda to je právě tato část nebo jiná. Pokud to je jiná – už víte, že to není konec.
4. Je v úryvku klíčová část? Super, máte vyhráno. Pokud není, tak víte, že to není ani konec ani klíčová část – bude to tedy jinak, třeba úvod.

4) Nepoznám, jaký typ textu to je

Druhá část ústní maturity se zaměřuje na neumělecký text. Co to je a jak poznat typ textu? Jinými slovy se po vás chce, abyste určili FUNKČNÍ STYL, SLOHOVÝ ÚTVAR A SLOHOVÝ POSTUP.

Tyto tři termíny spolu souvisí a jdou pěkně po sobě

• Styl
• Útvar
• Postup

To znamená, že první určujete styl, potom útvar a nakonec postup. Ne jinak. Nejdůležitější je funkční styl. Tady si stačí zapamatovat 5 stylů.

• Prostěsdělovací
• Odborný
• Administrativní
• Publicistický
• Řečnický

Skoro nikdy u maturity nedostanete řečnický styl, takže ho s klidem můžete vypustit. Už máme jen 4 – to se přece dá naučit. Každý styl je samozřejmě v něčem specifický. Pokud se naučíte základy, tak máte vyhráno, protože to je fakt lehké.

Více o stylech, útvarech a postupech najdete ZDE.

Když se vám podaří správně určit typ textu (tedy funkční styl), učitelé vás opět navedou. Zeptají se, co chtějí vědět. Připravte se určitě na otázku: „Jaká je souvislost mezi oběma texty?“ Hledejte věci podobné, ale i kontrastní.

TIP: Vždy, když určíte typ textu (funkční styl), nezapomeňte říct i PROČ. Proč jste to určili? Podle něčeho jste to určit museli. Nebojte se, všechno vyčtete z textu.

Zde jsou příklady, které můžete použít (ale vždy vycházejte především z textu):